...moje cesta...

Nezřídka se nám stává, že až s odstupem času zjišťujeme, že se v našich životech odehrává vše jak má. Každá výzva, jíž se nezalekneme a přijmeme ji, je stupínkem výš... na naší osobní cestě, která jde ruku v ruce s naplněním životního poslání


...proč dělám co dělám

 

Už jako malá holka jsem ráda malovala. Kamarádky ve školce princezny, já domečky. A vždy u nich stála studna s pumpou, zrovna takovou, jakou má babička, ke které jsme jako děti jezdívali na prázdniny. Asi v osmé třídě, když jsem nemocná ležela v posteli a do náčrtníku jsem si skicovala další domek, se nade mnou sklonil můj tatínek a říka: "Když už tolik let kreslíš domy, tak půjdeš na stavebku." "Tak jo" odpovídám a bylo :-). Vše bylo zpečetěno, když jsem při dnu otevřených dveří na SPŠ stavební v mém milovaném Valašském Meziříčí vplula do půdního ateliéru se všemi těmi rýsovacími prkny (ANO, rýsovacími prkny, NE počítači :-)). Zamrazilo mne po celém těle a dodnes si pamatuji na tu pevnost v kramflecích, že tudy vede má cesta. Ani na vteřinu jsem si nepomyslela, že by to snad mohlo být jinak. U přijímacích zkoušek sice nervozita byla, to ano, ale vůbec mě nepřekvapilo, že jsem byla přijata. TO BYLO JASNÉ...

 

Po absolvování školy a prodloužených velkých prázdninách (tak tomu říkali rodiče) o 1 semestr na VŠB-TUO jsem skončila na pracáku :-(. Asi po třech měsících mě s adresou na lístečku poslali do firmy, kde hledali projektanta. Celá natěšená, že se vrhnu do stavařiny a do praxe jsem došla na místo určení a COŽE?...To si snad dělají srandu?...Kuchyňské studio?...No a chytlo mě to. Moc. A ještě více ve stolařské firmě, do které mě osud zavál následovně. Dostala jsem tam totiž volnou ruku při vymýšlení, oblékání prostoru do nového kabátku. Co jsem vymyslela, navrhla rozkreslila jsem do dílny, a šikovní stolaři mou představu uvedli do života. A nebylo lepší odměny za práci (pominu-li finanční odměnu samozřejmě), než když poté chodili přátelé spokojených klientů a realizovaly se další a další sny o nových kuchyních, obývácích apod.

 

A poté BUM! Jedna dcera, druhá dcera. Mateřská "dovolená". Minivesnička. Izolace. Občas přišla nějaká poptávka na návrh od známých. Ale potom, pomaličku, polehoučku se ozval jeden stolař na spolupráci, druhý, třetí... A já jsem asi rok před koncem mateřské byla zase tak pevná v rozhodnutí, že se dokážu postavit na vlastní nohy. A tak tu teď píši článek na své webovky, na kterých chci prezentovat svou práci.

 

A taky jak už to bývá, i k té stavařině se znova vracím, opět kreslím i stavební plány, když si žádá někdo větší rekonstrukci bydlení.

 

A vše mi dává smysl, všechno do sebe zapadá...Mít nejen hezký dům zvenku, ale i ten vnitřní, užitný prostor, co nás denodenně obklopuje.  To vše ovlivňuje kvalitu našich životů.

 

 

 



aktuálně...

Mou velkou vášní se poslední dobou stalo čínské učení Feng Shui.

Prostředí, ve kterém trávíme čas, nás velmi ovlivňuje, mnohdy víc, než si dokážeme připustit. A dokonce i ve spánku :-). Proto jsem se vrhla do učení, s touhou porozumět zákonům toku energie, v bytě, domě, zahradě... Protože všechno je propojeno se vším. A tak jak se staráme o své tělo, aby bylo zdravé, je potřeba věnovat péči svému bydlení, aby i naše vztahy, kariéra, minulost i budoucnost byla taktéž v harmonii.